o červené karkulce

22. května 2008 v 21:37 |  příběhy
Vypravěč:
V pohledném stavení na konci vesnice,
bydlela sedmkrát trestaná světice.
Od mládí fandila procházkám v šeru,
na jejich památku vlastnila dceru.
Křehounkou dívenku, s nosem jak okurka,
červeným od rumu - no prostě Karkulka.
Jednou, když matička dívenku spatřila,
dala ji lepáka a něžně pravila.
Matka:
Rychle si oblékni červenou sukénku,
babička za lesem dostala žloutenku.
Dones ji guláše. Aspoň půl hrnka.
Ať bába vyskočí zase jak srnka.
Červená Karkulka:
K čemu je matičko červená suknice?
Ta jenom přiláká úchylné myslivce.
Jestli mě znásilní, tak jako včera,
už potom nebudu tvá nevinná dcera.
Matka:
Nedávej bláznivým myšlenkám průchod,
než baba za léky utratí důchod!
Připrav se ihned do startovní polohy,
pořádný gulášek ji postaví na nohy.
Vypravěč:
Popadla Karkulka aktovku s jídlem
a běžela lesem, jak pichnutá šídlem.
Navzdory vábivé, červené suknice,
nepotká na cestě žádného myslivce.
Svalnaté nohy a kvalitní pohorky,
brzy ji donesly do známé chaloupky.
Vyndala z aktovky dietní potravu,
pak v loži spatřila podivnou postavu.
Červená Karkulka:
Co je to za fóry, tak brzo po ránu?
Vlk se tu placatí v bábině županu.
Vlk:
Jen pojď dál děvenko a nestůj u dveří!
Bábu jsem posnídal, ty zůstaň k večeři.
Máš hezký tvářičky, jak žádná druhá.,
za to ta babice byla dost tuhá!!!
Červená Karkulka:
Tak to sis vybral jakostní potravu,
nejseš ty blbečku, tak trochu na hlavu?
Pozdě mě nazýváš spanilou děvenkou,
sežral si babičku s infekční žloutenkou.
Vypravěč:
Lesem se ozývá zoufalé vytí,
jak se vlk pokouší vyvolat blití....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama